Průměrné ráno
Po týdnu u babičky se děti opět vrátily k brzkému vstávání. Díky tomu si s nimi můžu užívat od samého kuropění…
5.25 – „Mamí? Neděje se nic, jen že jsem vzhůru.“
5.35 – „Mami? Mohla bys mi vytisknout omalovánku? Ne? Proč? Aha, tak ještě spi.“
5.40 – „Mami? Vzala jsem si jogurt.“
5.52 – „Mami, mohla bys mi hned teď jít dát na ruku to tetování, co bylo u jogurtu? Ne? Proč? Aha, no tak ještě chvilku spi, no.“
6.02 – „Mamíí, já už jsem taky vzhůvu!“
6.10 – „Mami? Mladší říká, že ji bolí břicho. Mladší, máma se ptá, jestli sis došla na záchod! Ona prej nepotřebuje. PREJ SI MÁŠ DOJÍT A PŘESTANE TĚ BOLET BŘICHO! Ona prý vážně nepot-“
6.13 – „Tak mě to bžíško bolelo fakt jen pvoto, že sem počebovala na záchod!“
6.20 – „Mami? Já neci k snídani muffin, já bysem chtěla papviku. Ne, jen papviku. Celou. Nechci chleba s máslem a papvikou, chci jen papviku Nebo smašené vejce a papviku. Ale celou!“
6.30 – „Ta papvika mi nechutná. Dáš mi muffin?“
6.42 – „Mááámíííí, Mladší mi sebrala tričko! Tohle si nemůžeš vzít do školky!“
6.42 – „Já du neska do školky? Jak to? Jsou pvázdniny! Byla jsem tam včeva! Ajo vlastně, dyť mně se tam líbí, jsem to popleta.“
6.43 – „Mááámíííí, Mladší brečí, že nechce jít do školky!“
6.44 – „Já tam necííí, mně se tam nelíbí! Pančelku Majku mám váda, no. Tak jo, tak já tam pudu.“
6.50 – „Mami? Budeme hned teď vyrábět mýdla?“
6.59 – „Vozmyslela sem si to, nelíbí se mi tam. Nechci do školky.“
7.01 – „Mamí? Když teda nebudeme dělat mýdla, mohli bysme dělat papír!“
7.02 – „Já neci tyhle boty, já chci tamty! Nejsou mi malý! FAKT NE!“
7.03 – „Mě tlačí nožiška!“
7.04 – „Anebo! Co kdybychom jely na výlet, když tu Mladší nebude?“
7.04 – „Uááááááááááááááááááááá! JÁ NECI DO ŠKOLKY JÁ CI NA VÝLET!“
7.20 – „Já nemůšu do školky, já bvečím! Počkej tu se mnou v šatně, dokud se neuklidním, jo, mami?“
7.27 – „ALE JÁ EŠTĚ NEJSEM UKLIDNĚNÁ!“
7.28 – „Maminko, ty jsi moje nejmilejší maminka… Budeš se mnou tady v šatně celej den? Pak si mě můžeš odvést domů.“
7.30 – „Jéé, ahoj Kačí! Hele, jakou mám kvásnou sukni! A hele, jak se točí, hele, uvííííí – Au.“
7.31 – „Nech mě, mami. Už di. Pančelko Majko, hele, jakou mám kvásnou sukní!“
7.40 – „Mami? Co bude k obědu? Už jdeš vařit oběd? Ne? Proč?“
aaaaa! ja nevim, jestli se smat nebo plakat. ja tyhle ranni lidi/deti strasne nechapu, a to jsem bydlela s extremnim pripadem. sama nabiham az dopoledne a funguju do noci – no snad budou aspon moje deti po mne…