Samo, že jsem na ni klikla. Obyčejná šedá kravata za dvě kila, prý do společnosti i k sexuálním hrátkám. I šla jsem se podívat, co všechno šedého mají, protože zahraniční sexe-shopy z čehokoliv šedého udělaly docela terno.

Zaujalo mě, že existuje kategorie výrobků Něžné SM.

Víc mě zaujalo, že v ní mají několik druhů lechtátek a šimrátek. Jako člověk, který je lechtivý prakticky všude, považuji tyto výrobky za životu nebezpečné a měly by být zakázány minimálně v Listině základních práv a svobod.

Pak jsem se na ně ale podívala pořádně:

A pak jsem se podívala na hračku, kterou máme pro kočky.

Ta první, lidská šimrátka jsou za 199 Kč, respektive 299 Kč za to růžové (protože se jmenuje Bad Kitty, a když je v názvu Kitty, bude to děsnej hit a dá se to prodávat za dráž). Pestrobarevné šimrátko pro kočky se prodává za 29 Kč/kus, a pokud koupíte tři najednou, budou vás stát jen 59 Kč.

Hahá! A je to tu! Můj podnikatelský plán:
bod 1 – nakoupit kočičí šimrátka (v sadách po třech, samozřejmě)

bod 2 – obarvit je (na růžovo, samozřejmě)

bod 3 – profit!

Jdu zjistit, jestli je volná doména sexysimratka.cz, nebo aspoň sexpericko.cz, případně pirkokitty.cz!

Jsem geniální!

Vazeny zakazniku, vase heslo pro toto přihlaseni je 123456. Chrante heslo pred zneuzitim, je urceno pouze vam.
O chvíli později vám někdo zavolá a řekne, že se jako fakt omlouvá, ale blbej operátor poslal jeho heslo na váš telefon – byli byste tak hodní a řekli mu ho? A vy jste tak hodní, že mu ho řeknete. Dokonce jste schopní přiznat, že neumíte číst smsku při hovoru, takže se rozloučíte, znovu si přečtete tu zprávu (včetně Chrante heslo pred zneuzitim, je urceno pouze vam.), zavoláte tomu tvorovi zpátky a heslo mu nadiktujete.
A on se pomocí něj přihlásí do samoobsluhy k vašemu telefonnímu číslu a dobije si kredit. Ne dvě stovky. Ne pětikilo. Tisíce. Vám pak přijde další zpráva: Vazeny zákazníku, dobiti karty s telefonnim cislem 123456789 probehlo uspesne. Kredit byl navysen o XXX Kc. Kod transakce je xxxxxxxxxx.
A vy pokrčíte rameny (blbej operátor) a necháte to být.
Dokud vám nepřijde vyúčtování.
Jako sorry, ale… Grht.
Ano, možná by bylo dobré posílat tu smsku ve znění Vazeny zakazniku, pokud vam nekdo zavola a bude chtit tohle heslo, vezte, ze je to podvodnik. Pokud jste si sam zadal zadost o poslani jednorazového hesla, je 123456. Nikomu jinemu ho ale nedavejte – fakt jsme ho neposlali omylem! Jenže to by pak volala jiná skupina zákazníků a stěžovali by si na to, že si o nich myslíme, že jsou úplní kreténi.
Tak já nevím…

Už jen sedmkrát, Káčo, už jen sedmkrát. Klid.

Před chvílí jsem nenápadně prošla kolem spících koček do kuchyně, kde jsem dala jednomu dítěti jídlo a druhému pití. Následně jsem myslela na samé nekočičí věci, jako třeba psi, saponát, čočkový salát a syrová cibule, a přitom jsem opatrně zvedla dvě keramické misky, které když postavíte na linku, znějí jako kterékoliv jiné misky nebo hrnky. Postavila jsem je zcela standardním  postupem, normálně, udělaly normální zvuk, já snažně myslela na mytí nádobí…

A v tu chvíli se přiřítily.

Vypadaly, jako by týden nejedly. Motaly se mi pod nohama, snažily se vylézt na linku, případně mně na nohu, a dělaly u toho mňau, mňaumňau, mňau-mňau-mňáááááu, a mně bylo jasné, že jestli jim během několika vteřin nenasypu kapsičky do misek, sežerou mě.

Pak jsem s nasazením vlastního života položila misky na zem a prchla.

Nechápu, jak to vědí. Člověk může šustit čím chce, může cinkat a pobouchávat hrnkama sebevíc, a s kočkama to ani nehne. Ale jakmile sáhnete na jejich misku, zbystří, ačkoliv jsou na druhé straně bytu. A pokud misku uvedete do pohybu vzhůru, vystřelí a ženou se jako velká voda.

Musí číst myšlenky. Jinak to nevidím.

Asi si pořídím čepici z alobalu.

Jo, přesně. Přesně! Málem jsem zahynula!

Drupal po mně chtěl pořád nějaké aktualizace, a protože mi nikdy nebylo ukázáno, kde se dělají (nejdřív jsem k tomu pustila Denta, následně mě k tomu nepouštěl muž), musela jsem vždycky nějakou dobu otravovat, aby mi bylo aktualizováno.
Až jsme se rozhodli na to vykašlat, protože zaměstnávat každou aktualizací minimálně jednu další osobu jen kvůli tomu, že jednou za několik měsíců napíšu šestiřádkové ublognutí je prostě vopruz. Chvilku to vypadalo, že bude po těch letech definitivně po Katchablogu, ale nakonec se doména přesunula na wordpress, který je víceméně blbuvzdorný a zacházet s ním umím – takže pokud jste se škodolibě těšili, že bude internetový prostor o něco volnější, máte smůlu.
Nebo štěstí?
Jedna věc, kterou se mi dělat nechtělo, bylo přetahování archívu ještě z Bloguje a kopírování článků z Drupalu. A tak tu nic není. Ale teoreticky by se mohlo stát, že by mohlo být. Uvidíme.