V úterý byl ve schránce lístek od pošťačky. Že prý obyčejná zásilka, krabička větších rozměrů. A nahoře napsáno velkým písmem: PROSÍM VYZVEDNOUT IHNED! Včetně toho vykřičníku.

(aspoň přibližně) je podle mě docela dobrej interval.

Protože zrovna tohle mám dneska já. A už to fakt stojí za ublognutí.

mi už pěkně leze krkem! Ten sníh byl vtipnej tak tejden, teď už je to fakt voser!

dostatek disciplíny a byla míň sebekritická, určitě bych se živila psaním. Psaním v jakékoliv formě.

že stárnu.

Jací my jsme to rodiče?!!

Popíjíme večer s mužem víno a já si najednou vzpomenu na Lacovo blognutí  a na to, jak jsem zuřivě odpoledne přemýšlela, co si t

bude někde hořekovat nad tím, jak internet ničí mezilidské vztahy, jak omezuje komunikaci a jak jsme se všichni odcizili, řeknu mu, ať si políbí prdel.

je někdy fakt na palici. Většinu jeho ublognutí už znáte, protože vám je vyprávěl (což ale naštěstí nemá vliv na to, jak si pak užíváte to čtení).