je někdy fakt na palici. Většinu jeho ublognutí už znáte, protože vám je vyprávěl (což ale naštěstí nemá vliv na to, jak si pak užíváte to čtení). Navíc vám ovšem ještě kecá do toho vašeho blogování.
"Hm hm," udělá třeba významně. A pak pokračuje:
"Naposledy osmnáctého! A je třiadvacátého!"
A dodá něco o tom, že jste slíbili, že budete něco smolit častěji (dál, výš, lépe!).
Abych si nepořídila váleček!

Takže si dáme pár krátkých příhod, ať se koza nažere a zůstane celá (nebo tak nějak :-) ):

- prvorozená si nacpala lentilku do nosní dírky. Stalo se tak den poté, co jsme s mužem pobaveně rozebírali zážitek z jeho dětství, kdy si do nosu strčil červenou lentilku a pak se přišel mamince a babičce ukázat s rudou nudlí u nosu. Než stihly zajistit převoz do nemocnice, protože to nebohé dítě bezdůvodně krvácí z nosu, rozpustila se i čokoláda a došlo jim, co se stalo.
No, tak Monča mi přišla sama nahlásit (bombo, ti! Bonbón, nos!) a v pravé dírce, až docela vzadu, byla uvelebena žlutá lentilka. Bohužel nějakej magor začal dělat i menší verzi lentilek (asi krize), a přesně ty nám koupila babička. Tu větší by do nosu Monika fakt nenarvala.
Zavolala jsem mužovi. To dělám vždycky, když se dětem něco stane - on je přece ta hlava rodiny! Muž většinou řekne, že mám zavolat doktorce (takže ona je hlava rodiny?). Já jí nakonec většinou nezavolám, protože se zatím nejednalo o nic životohrožujícího a navíc jsem mezitím stihla vygooglit řešení. Já fakt nevím, jak mohli lidé přežít bez netu?! Bubnovali do vedlejší vesnice Malej Vrabčák sežral kůstky z praještěra, co máme dělat? Ech, no nic, zpět k lentilce - zkusila jsem ji vydolovat pinzetou. Nic. Zkusila jsem Monče vysvětlit princip smrkání. Marně. Přitáhla jsem vysavač a odsávačku na rýmu, protože jsem doufala, že bude mít dostatečnej výkon i na přicucnutí lentilky. Teorii jsem nestihla ověřit, protože mezitím se rozpustila na lentilce poleva a čokoláda pak vypadla ven. Dítě bylo celou záležitostí tak konsternováno, že se ani nepokusilo ji sníst, přestože jinak je prasátko :-) Takže lentilka v nose -> čekat!

- druhorozená jako velká holka přešla podél stolku, babičky a křesla asi dva metry a praprarodičku tím zcela zaskočila. Ta začala nadšeně výskat o tři oktávy výš a zaskočila tím mě, takže jsem jí stejně vysokým hlasem říkala, že vím o tom, že naše dítě umí chodit podél nábytku. Pak zasáhl muž; nebýt jeho, mluvím jak eunuch doteď :-)
A na včerejší prohlídce mi bylo řečeno, že má mezi předními zoubky kožní řasu, která způsobuje, že má mezi zubisky mezeru. A že prej, až jí ty mléčné vypadnou, máme jít za zubařem, ten řasu nastřihne či co, a zuby jí porostou hezky u sebe. Málem jsem omdlela (ach ta přílišná představivost!), ale pak jsme dospěli k názoru, že to bude fakt lepší, než pak rovnátka. navíc tomu našemu zubařovi věří celá rodina, takže uvidíme, co to za pár let udělá.

- v sobotu mě pobavil prodejce ovoce a zeleniny na odpočívadle u silnice. Na ceduli nápis jako kráva DOMÁCÍ ČESNEK! a pod tím: (Španělsko). Možná jsme měli zastavit a měla jsem se ho španělsky zeptat, kde přesně tam ten domácí česnek pěstuje. Tedy... Takovou větu bych dohromady nedala, ale má oblíbená Este es mi silla by ho určitě zaskočila!

A protože jsem si právě vemnula do oka pepř, končím a jdu plakat. Kurvadrát!