Dlouze,

povšechně

téma: Moje, moje, moje! :o),  28.02.2008, 20:17:00, 6 reakcí

Volejte háleluja, neboť 10.3. by měl mužovi dorazit vánoční dárek, objednávaný v půlce listopadu! Ehm, nějak se mi tomu ani nechce věřit. Ono se zas někde něco potento a basa nebude :-( Mezitím jsem mu stihla vymyslet dárek k svátku, ten má v červnu, možná abych to rovnou objednala, že? :-)

Já si mám taky vymyslet dárek, k narozeninám. Chtěla jsem golfky, abych mohla s Mončou nastoupit do trolejbusu bez strachu z toho, že naším kočárem teréňákem někoho rozmáčknu. Golfky prej dostane Monouš, já si mám vymyslet něco jinýho. Tak jsem si vymyslela boty, muž prej Už zase?!, k nim pořádnou kabelku. Pak mi došlo, že kabelku ke kočáru stejně nenosím, protože nosím brašnu s:

• jídlem
• pitím
• plínama
• látkovejma plínama
• ubrouskama
• krémem na prdelku
• podložkama na přebalování
• náhradním oblečením
• hračkama
• peněženkou.

Pořizovat si kvůli peněžence kabelku je nesmysl.

"Tak já nechci kabelku," povídám mužovi a dozvídám se, že jsem hrozná. Vymýšlím dál, napadlo mě, že bych si mohla drze říct o ten mobil, co je krásnej a designovej a ááách, jenže mu prej praskaj klávesy a mobil mám poslední dobou jen na to, aby na chvíli zabavil dítě – a JÍ teda kupovat novej mobil nemá cenu, páč by ho hned ohryzala. Tak jsme furt u těch bot... Zatím... Ještě mám skoro měsíc. Jen se děsím, až se zeptá někdo další...

"Já s váma zejtra do tý Prahy nepojedu," sdělil mi včera autobratr do telefonu. "On Ivoš osiřel, tak musím za něj do dílny."
"Cože?! Co se stalo??" děsím se.
"Teda ochořel!"

A dítě bylo dneska ráno na zabití, vstávalo v půl pátý (poté, co usnulo večer v půl devátý a vzbudilo se v jedenáct, kdy bylo nakrmeno, obaleno peřinami, aby se nemohlo otáčet na břicho, následkem čehož usnulo). Nakrmila jsem ji, po chvilce ona usnula, kdežto já jen tak ne, ke spánku jsem se donutila před půl sedmou, načež dítě vstalo v sedm deset. Otočilo se na břicho, pak naštorc postýlkou, takže jekot; a když jsem ji šla krmit, trhala mi vlasy.
"Monouši," zahuhlala jsem unaveně, bez sebemenšího náznaku zloby. Jenže Monouš je hlava paličatá, spustila dotčený řev a musela být předána tatínkovi k nakrmení.
Vůbec si na Honzu vypěstovala docela slušnou závislost – jak přijde z práce (on, ne ona), Monoušek jásá a hubičku má od ucha k uchu. Ano, mohla bych se cítit dotčeně – ovšem hlavní je, že když mně docházejí síly, přiřítí se Muž Zachránce a dítě ho spokojeně plácá po obličeji a tahá ho za oči.

Ehm, co jsem to jen...
Jo, byla na zabití, tak jsme ji dovezli babičce a jeli si do Prahy vybrat firmu, která nám postaví domeček. Ale o tom blogne muž. Aspoň se nemůže vymlouvat na nedostatek témat :-)

Možná bych si mohla říct o nějaký kulturní zážitek... Nebo o něco na sebe, ale nesnáším nakupování oblečení... Tak já fakt nevim.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

jméno   email
titulek   www