Monstrum

aneb Jak se poblinkat v kině

téma: Moje, moje, moje! :o),  25.02.2008, 12:24:00, 7 reakcí

Protože jsem ta zlá, ošklivá, neschopná a krutá matka, nahlásila jsem doma, že potřebuju dovolenou od mateřské dovolené a že jdu v pátek pařit s bratrem. Jenže...Nějak jsme zjistili, že tady prostě není kam jít pařit. Nakonec jsme se dohodli, že vyrazíme do kina na film Monstrum a pak se uvidí. (Pro jistotu jsem si na sebe vzala své oblíbené tričko , protože co kdybychom šli někam mezi lidi, že :-)

Následuje popis děje filmu, takže pokud chcete na Monstrum jít a nevědět, o co jde, pokračujte tuto:

Trailer jsem viděla. Sice na jednu stranu film o příšeře, chm, těch už bylo, ale zas ta hlava Sochy Svobody, to vypadalo docela dobře. I zakoupili jsme lístky, usedli na sedadla a čekali. Upoutávky na další filmy, hm, no budiž, ale asi jsem si nevybrala, ale pozor, už to začíná!

Pokud to nevíte, Monstrum (v originále Cloverfield) je točeno jakože digitální kamerou. Takže se díváte na video a lá Neváhej a toč, všechno se klepe, navíc první čtvrthodinu sledujete rozlučkovou párty s jedním z hlavních hrdinů. Snažíte se na velkém plátně sledovat ten rozklepaný obraz, trochu vás z toho bolí hlava, párty je o ničem, navíc kameraman je tydýt a někdo by mu měl říct, kde se zapíná stabilizátor obrazu. Taky pořád čekáte, kdy už začne ta akce, jenže párty se vleče, Rob přiznává, že miluje už od školy Beth, jenže ta odešla s Travisem. Robův bratr a kameraman Hud ho přemlouvají, ať jdou za ní, když tu najednou (konečně!) bum, dům se otřese, jekot a všichni vevnitř sledují televizi, kde jsou Breaking News a tam informace, že na jihu Manhattanu se asi událo zeměstřesení a převrhl se tanker. Všichni dělají Ježišmarja, cítili jste to? a kamera se třese pořád a hlava třeští, oči bolí.
Všichni jdou na střechu a tam vidí výbuch, zase se klepe nejen kamera, ale i okolí, utíkají po schodech dolů (a tady poprvé, přestože mi není dobře, jsem podělaná strachy). Pak stojí na ulici a buch, vžůům, křáp, kousek od nich zahučí na ulici hlava Sochy Svobody se stopami pěkně velkých a ostrých drápů. A oni neutíkají, pořád řeší, co to jako je, pak uvidí kus monstra, tak se schovají. Nakonec jim dojde, že by se asi měli sbalit a zmizet, kamera pořád jede a klepe se a švenkuje a já mám ledové ruce a zimnici, protože je mi jak na kolotoči, nebo možná v pračce při odstřeďování.
Zdrhají přes Brooklyn Bridge, kolem helikoptéry a hulákající policajti, nikoho nenapadne, že si jich asi ta příšera všimne. Všimne; rozboří most a zabije tak mimo jiné i Robova bratra. Bratrova přítelkyně brečí, ale následuje je a Robovi se dovolá Beth, že je ve svém bytě a je zavalená a nemůže se hnout. Co udělá Rob? Rozhodne se, že ji půjde zachránit. A i skorošvagrová, i Hud s kamerou i slečna, co ji Hud miluje, jdou taky. Cestou potkávají znovu monstrum, pak i jeho potomky, či výsadkáře, či co to je, k Beth jdou tunelem metra, tam je ty metrový breberky dostihnou a Hudovu vyvolenou pokoušou. Pak je chytnou vojáci, Hudova slečna vybouchne, ale zbývající tři jdou dál.
A já se přikrývám bundou a usuzuju, že usnu, jinak totiž budu zvracet. Zavírám oči, aby mi bylo líp, ale na plátně ječej a v tomhle se prostě spát nedá! Říkám si, že to vydržím, dyť ten film má jen osmdesát minut, za chvíli musí být konec...
Hlavní hrdinové pak přelejzají z jednoho mrakodrapu na druhý a já už nemůžu, odcházím odbíhám na záchod a je mi jasný, že du blejt, velebnosti. Na záchodě ale stačí opláchnout se vodou a chvilku stát na světle a je mi dobře. Vracím se do sálu, obsluha se chápavě usměje, ti dva lidé, co šli na záchod přede mnou asi vypadali stejně – jako smrtky. Vracím se ve chvíli, kdy Rob, Hud, skorošvagrová a zachráněná Beth běží k evakuačním vrtulníkům. Musí odleťet, protože pokud monstrum nezabijí rakety ze stíhaček, bude celý Manhattan srovnán se zemí. Skorošvagrová nasedne do jednoho vrtulníku, trojice do druhého, posledního. Monstrum je už těsně u nich, stoupají, přiletí stíhačky, trefí ho, posádka vrtulníku jásá, že jako dobrý. Kdo čeká, že se monstrum zvedne z trosek a plácne po vrtulníku? Jo, správně. Vrtulník padá k zemi a já málem blinkám znovu...

Konec? Ne, ještě monstrum sežere Huda, abychom měli detailní záběr hlavy a zubů té potvory. Rob a Beth se schovají v Central Parku pod můstek, pak se ozvou sirény, první bomba můstek zboří, ale oni si ještě stihnou říct, že se milují, než začne opravdový nálet...

Pařit jsme nešli. Byla jsem bílá, klepala se a těšila se do peřin.
Děj filmu je, ehm, jednoduchý a nelogický, ale stejně bych to ráda viděla ještě jednou. I když mi totiž bylo z kamery brutálně blbě a přestože je to ve své podstatě píčovinka, plíživý strach a děs tam byl, obklopoval mě a zvuk, který třásl sedačkama to jen umocňoval...

Takže verdikt? Jako horor dobrý, horory mívají málokdy zajímavý děj. Herecké výkony jsou dobré jen ve chvílích děsu, jinak nic moc. A reakce hrdinů jsou tak nelogické, jako kdybych to psala já :-)) Ale ta kamera, přestože nápad je to výbornej, ta kamera je zlá... Blinkací...

Příště půjdu radši na Kung-fu pandu :-)))

Hodnocení na CSFD, hodnocení od Fuky.

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

jméno   email
titulek   www