Nemohla bych dělat

Zakládám novou rubriku.

téma: Nemohla bych dělat,  25.08.2006, 12:19:00, 10 reakcí

Tak nějak to souvisí s tím dusným ovzduším, co je v práci (taky by se dala použít slova jako kurevská práce a podobně). Rozhodla jsem se, že zjistím, co bych vlastně mohla dělat. Jaké povolání by mi šlo. Bavilo mě.
Půjdu na to vylučovací metodou a nakonec bych měla jistijistě vědět, kam a na jakou pozici se vnutit.
Tak jdeme na to, dneska tu máme

Pilota

Na vojenskýho pilota můžu zapomenout rovnou. Jsem na něj moc veliká, to za prvý, za druhý nemám ráda rychlý stroje a -buďme upřímní – i ta nejpomalejší stíhačka je rychlejší, než je mi milé.
Mohla bych pilotovat helikoptéru, ale s nima se musí umět manévrovat a vzhledem k tomu, že si občas pletu strany, přistávání v městské zástavbě by nebylo nejjednodušší.
Ovšem dopravní letadla, to je jiná!

Já: "Vážení pasažéři, mluví k vám kapitán Katchaba, vítám vás na palubě tohodlectoho Bojingu sedumtřisedum, sedumdvaosum, ééé, ne, moment, sedumněconěco...Hm...Na palubě tohoto letadla! Dneska máme krásně, poletíme furt rovně a na konci lehce doprava, čímž bychom se teoreticky měli dostat do Londýna. Teď, jakmile najdu klíčky, budeme startovat!"
Pasažéři začínají být nervózní. Druhý pilot mi sděluje, že klíčků netřeba.
Já: "Aha, klíčky nejsu potřeba, tím pádem jsem klidná, poněvadž jsem je neztratila, hihi! Připoutejte se, jdeme na to!"
Pasažéři nervózně poposedávají, druhý pilot něco šeptá do mikrofonu u sluchátek. Plesknu ho po zátylku, aby nerušil a hodlám vzlétnout.

Tady někdy by měl bejt ten startovací čudlík, někde v týhle řadě....Tenhle?
Oxygen OFF, objevuje se na monitoru. Ježišmarja, to není on, honem ho zas vypnout, uff, to bylo těsný, ale je to v pořádku, druhý pilot si ničeho nevšiml...
Sahám po manuálu, v rejstříku je Jak vzlétnout na straně 28. Nalistuju stranu 28 a tam se dočtu, že se mám podívat do Hlavního manuálu na stranu 360. Otevírám skříň za sebou a vytahuji sedmdesátikilovou bichli s podrobným popisem všech čudlů, táhel, přepínátek a ostatních serepetiček. Za stálého nadávání (proč nemůže mít letadlo ovládání jako auto?) nacházím startovací čudl.
Start se podaří, jen ten přistávající vojenský speciál se nám pokouší trošku křižovat dráhu. Lidi z neznámých důvodů ječí, druhý pilot řve do mikrofonu nahlas, ať mě někdo přijde zabít. Pche, hysterka!
Věž: "Vystoupejte na dva nula pět, kurz sedm jedna alfa!"
Já: "Jo? Budeš machrovat? Já jsem tu kapitán, blbečku!"
Druhý pilot se modlí. Bledá letuška vstoupí do kokpitu, objednávám si u ní vodku s džusem. Omdlívá.
Z okénka vidím stíhačky, které k nám najednou vystoupají. Pilot té po mé levici zuřivě gestikuluje, asi nějakej pozdrav. Mávám mu a usmívám se. Druhý pilot omdlívá.
Když jsme ve správné výšce, zapínám autopilota. Trochu mě mrzí, že v sobě nemá vestavěný jukebox. Nebo aspoň Solitaire. Nojo, nemůžu mít všechno.V rámci zachování přátelské atmosféry se jdu projít mezi cestující. Ptám se jich, jestli viděli ty stíhačky. Omdlévají. Hm.
Mezi těmi, co zůstali při vědomí se pokouším najít vhodného kandidáta na vyzkoušení sexu v několikatisícové výšce. Za zmínku stojí jeden, ale když ho chci vytáhnout se sedadla, zuřivě se brání. Asi je věrnej přítelkyni nebo manželce, smůla. Neví o co přichází!

Pod náma moře, výborně, za chvilku budeme v Londýně!
Nad pevninou vypínám autopilota, trochu se brání, ale mám vyšší hodnost a taky jsem si v Hlavním manuálu našla, jak ho natvrdo restartovat, takže vyhrávám.
Přistání je trošku tvrdší, neboť jsem nestihla najít vysouvač podvozku, ale tak nějak je to jedno, v letadle jsou všichni kromě mě v limbu a já na tu chvilku utíkám dozadu, páč to tam nejmíň drncá.
Nadšeně ptevírám dveře a dívám se do hlavně samopalu. Že by zas nějak zlobili teroristi? A proč všichni mluvěj tak divně? Cože? Šanghaj? Asi jsme někde zapomněli odbočit...
Vžůůůům BUCH! (Zvuk toho, kterak dostávám padáka)

Ne, pilot nebudu!

linkuj.cz vybrali.sme.sk

Komentáře

jméno   email
titulek   www